TJ NEBORY

Dovolte, abych na sklonku roku 2012 několika větami zhodnotil podzimní sezónu dorostu TJ Nebory.

Po několika letech nicnedělání, během nichž se dorostenecký fotbal v Neborech propadl až do samotného suterénu fotbalového dění, se novému vedení FO podařilo obrátit kormidlo dějin konečně tím správným směrem. Najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku se vše neřešitelné začalo řešit a nezměnitelné měnit k lepšímu. Shrňme si tedy, co se během uplynulých čtyř měsíců podařilo a kde naopak máme ještě nemalé rezervy.

Tak tedy: na úvodním tréninku ve středu 15. srpna, kdy jsem k dorostu nastoupil, v krásném letním počasí přešlapovalo před kabinou 8 nedočkavých mladíků, kteří jsou i nyní základním pilířem nově se tvořícího týmu. Přestože v srpnu se tréninku zúčastnilo v průměru 10 hráčů, už v následujícím měsíci, kdy chlapci nastoupili do škol v různých městech okresu i mimo něj, se průměrná účast o dalších 5 hráčů navýšila.

Tréninky v té době byly výjimečné tím, že se na nich téměř pokaždé o registraci v Neborech hlásil nově příchozí hráč, či dvojice i trojice hráčů. Skutečnost v dorosteneckém fotbale zcela ojedinělá, ne nepodobná sněhové vánici v měsíci máji. Disciplína a tréninková morálka byly na poměrně solidní úrovni, i když tu a tam chlapci (známí výtečníci) dávali nepokrytě najevo, že jsou zcela zahlceni mimofotbalovými myšlenkami. Tito méně ukáznění jedinci si pak následně mohli zlepšit fyzickou kondici, potažmo sílu svých paží.

Také v listopadu jsme na hřišti absolvovali pár tréninkových jednotek. Ačkoliv v tomto sychravém podzimním počasí se na fotbal nejlíp kouká v bačkorách v křesle obývacího pokoje, nemálo větrem a chladem ošlehaných dorostenců na tyto tréninky přesto dorazilo. Od listopadu do konce března máme navíc možnost jednou týdně trénovat v tělocvičně na Kanadě a zpříjemnit si tak dlouhé úterní podvečery. Přestože je tělocvična jedna z nejmenších v Podbeskydí, půldruhohodinový turnaj ve futsalu a bodové hodnocení tří až čtyřčlenných družstev se těší nemalé oblibě. O tom svědčí nezřídka i dvacetičlenný fotbalem nenasytný dav.

V kádru dorostu je nyní čtvrtstovka hráčů, mezi nimiž jsou chlapci, kteří si až do srpna čutali s míčem kdesi na přilehlém paloučku i ti, kteří mají zkušenosti z mistrovských fotbalových utkání. Dalších 7 méně statečných, kteří už s námi neborovskou fotbalovou kabinu nesdílejí, se přišlo na trénink párkrát velmi zlehka proběhnout, aby dospělo k tristnímu poznání, že fotbal je sport vysilující tělo i ducha a  ve srovnání se surfováním po internetu jim skýtá pramálo pozitivního.

V podzimní části sezóny 2012/13 jsme sehráli 5 přípravných utkání, ve kterých jsme výsledkově neuspěli, ať už soupeřem byli bývalí hráči Nebor a okolí či dorostenci ze sousedních Oldřichovic. Ti však měli v týmu i několik hráčů z třinecké fotbalové líhně, což se v konečném důsledku i výsledku na hřišti muselo projevit. Nicméně poslední přípravné utkání skýtá určité naděje do budoucna, které ovšem chlapci musí přiživit i dalšími dílčími úspěchy v jarních ještě nemistrovských utkáních.

Zpestřením s příchutí hořkosti byla v prosinci základní kola KZL, kterých  se poprvé v jejich desetileté historii zúčastnili neborovští mladší i starší dorostenci. Ml. dorost si vedl prachbídně a mezi 6 účastníky skončil poslední. Vázla jakákoliv kombinace, hráči se na place hledali a vyráběli chyby, po kterých by i Červená Karkulka byla málo červená.

Starší dorost si nevedl ve své věkové kategorii o nic lépe. Scénář turnaje jako by byl opsaný přes kopírák toho předcházejícího. Bilance pěti odehraných utkání je o to horší, že kromě nulového bodového zisku naši chlapci nedokázali ani jednou jakýmkoliv regulérním způsobem dopravit míč do soupeřovy branky. Kde tedy hledat příčiny tohoto zcela neočekávaného debaklu? Odhodlání a ambice se poprat na hřišti o dobrý výsledek našim playerům určitě nelze upřít, nicméně výkonnostní rozdíl byl viditelný i pro hráče ostatních mužstev a přihlížejících do fotbalu více či méně zasvěcených diváků. Na obou turnajích KZL startovalo dvaadvacet dorostenců, z nichž celá polovina, tedy 11, je ročník 1997 a mladší. S tímto věkovým handicapem jsme nemohli být rovnocenným soupeřem šlachovitým chasníkům z Mostů a bratia ze slovensko českého pohraničí patřili také do jiné váhové i věkové kategorie. Možnost reparátu máme v  baráži nepostoupivších mužstev, která se odehraje taktéž ve Smilovicích v lednovém resp. únorovém termínu.

Naše mladíky s pramálem zkušeností nelze zatracovat, neboť jsou teprve pomyslných pár metrů za startovní čárou a před námi jsou nové výzvy – přípravná utkání, turnaje a v srpnu 1. mistrovský mač v okresní soutěži dorostu. Pozitivní je bezpochyby věkový průměr něco mále přes 15 roků a skutečnost, že i v r. 2013/14 zůstane mužstvo kromě 4 hráčů pohromadě. Fotbal je hra kolektivní a morální síla kolektivu se ukáže teprve v následujících týdnech a měsících. Pojďme tedy spolu usilovat o lepší fotbalovou budoucnost dorostu v Neborech, neboť jejími nositeli jste právě vy všichni, kteří jste tady dnes přítomní.

Závěrem chci poděkovat hráčům, kteří fotbalu za ten bezmála půlrok obětovali maximum, dále L.Stecovi, V. Ruferovi, E.Obornému a všem ostatním členům FO, kteří se na bezchybné činnosti dorostu podíleli a umožnili mi cílevědomou trenérskou práci v kvalitních podmínkách a přátelské atmosféře.