TJ NEBORY

            Dovolte, abych v závěru roku zhodnotil účinkování dorostu TJ Nebory v podzimní části ročníku 2013/14 okresního přeboru.

Předsezónní cíle a úvahy o bodovém zisku a umístění v tabulce byly veskrze střízlivé, neboť jsme si byli vědomi, že zkušenosti z velkého fotbalu chyběly většině hráčů, přičemž  někteří z nich začínali prakticky z bodu nula. V neposlední řadě by naše mužstvo, které bude kromě tří hráčů pospolu i v dalších měsících, mělo na fotbalový zenit vystoupit až v tom následujícím soutěžním ročníku.

Vraťme se tedy o pár měsíců nazpátek a připomeňme si chronologicky oněch 11 mistrovských utkání.

Poslední srpnovou neděli jsme vyrazili do Návsí s mírným optimismem a v naději, že budeme brankově úspěšnější než domácí. Bohužel předzvěstí, že nakonec to dopadne opačně, bylo naše předzápasové střelecké martyrium, kdy míče míjely nejen branku, ale jeden také ochrannou síť a jeho dopad z výšky 10 metrů účinkoval na čelní sklo řádně zaparkovaného VW Pola jako časovaná bomba. Možná i tato škodní událost, ke které dochází: cituji výrok doktora Chocholouška “jednou za 50 let“, nepříznivě ovlivnila průběh utkání, protože výsledek 2:7 zdaleka neodpovídal kvalitám obou týmů. A výjimečný byl tento mač i tím, že neborovský dres oblékli poprvé a naposledy D.Jedlička a R.Sniegoň , pro které je dnes už fotbal nežádoucí pohybová činnost, která je možná straší i ve snu.

V prvním domácím utkání nastoupili neborovští dorostenci proti z jednomu z nejlepších týmů okresního přeboru Bystřici a v živé paměti určitě měli debakl z přípravného střetnutí 0:11. Ani tentokrát Nebory branku nevstřelily a rozhodnuto bylo vlastně už po 1.půli, která skončila výsledkem 0:5. Brzy po změně stran Bystřice přidala další branku a v ploužákovém tempu si dokráčela pro hladké vítězství.

Návrat po zápase z nejvýchodnějšího cípu frýdecko-místeckého okresu byl o poznání radostnější i přesto, že jednobodový zisk z Bukovce byl dle předvedené hry bezpochyby ztrátou. I když se Bukovčané po fatální chybě obrany v postavení při rohovém kopu téměř zadarmo dostali do vedení, mohlo být o pár minut později srovnáno, ale směr střely z pokutového kopu gólman domácích vystihnul. Exekutor zmíněné penalty L.Hóta pak dvěma góly zvedl sebevědomí hráčů Nebor do té míry, že už nebyli zdaleka tak aktivní při bránění. Ba naopak jen jednou jedinkrát byl obránce Adam Klus důsledný až přespříliš a po faulu, jakým se holky chytají na vesnickém bále, se kopala penalta i na druhé straně. Tu domácí bezpečně proměnili a tak měla dělba bodů pro neborovské borce sladkokyselou příchuť.

Další bodík do tabulky si hráči Nebor připsali ve čtvrtém utkání s Hrádkem, ve kterém vedli už od 8.minuty, ale pak nepochopitelně sami sebe ukolébali bohulibým pocitem z těsného vedení a z kraje druhého poločasu za to zaplatili vyrovnávací brankou. Přesto měli neborovští nespočet dalších šancí ke skórování, neboť hrádecká obrana byla dnes děravá jak rybářská síť na lososy, ale střeleckému zakončení chyběla tu přesnost, tu razance nebo překvapivé zakončení.

Vcelku úspěšné fotbalové září jsme završili po dvou předcházejících remízách vítězstvím v derby s Oldřichovicemi. Byl to z naší strany tempo fotbal, který nepostrádal branky, herní nasazení a oku lahodící akce. Od úvodní minuty bylo nad slunce jasnější, že tentokrát myš vola neudolá a hosté se na hřišti dobře bavili. Na všech 16 hráčích, kteří do utkání nastoupili, bylo patrné, že nechtějí ponechat nic náhodě, nezadržitelně minutu za minutou pospíchali vstříc vítězství a útočné duo si s obranou Oldřichovic pohrávalo jako s dřevěnými Kašpárky v loutkovém divadle. Kéž by tolik pohledného fotbalu v našem provedení bylo k vidění i v dalších utkáních.

V následujícím zápase s do té doby výsledkově nevýrazným Milíkovem jsme měli blízko k tomu přidat další korálek na šňůru bodových úspěchů, leč nestalo se tak, byť ještě čtvrthodinku před koncem byl stav 2:1. V té době snad ani nezarytější neborovský pesimista nepředpokládal, že po závěrečném hvizdu rozhodčího bude radost na straně hostů, ačkoliv pár minut předtím pomezní rozhodčí odmával v náš neprospěch hodně sporný ofsajd, který byl viditelný asi jako vítězství o prsa vietnamské sprinterky. V závěru ale Milíkov vsadil vše na útočnou kartu, hráči Nebor jejich nátlakové hře neodolali a po lajdáckých chybách 2x inkasovali. Zaplatili jsme krutou daň za nezkušenost a nesoustředěnost v závěrečných minutách.

Blízko desetigólovému přídělu byli neborovští dorostenci v Lučině, která nás převálcovala 9:1 a hráči na hřišti často doslova lapali po dechu po sprintech domácích s míčem i bez něj. Byla to ofenzivní smršť lučinských a naši plejeři si často připadali jako parta zničených trosečníků, kteří čekají na záchranu, ale netuší, odkud by mohla přijít. 90. minuta pak byla vysvobozením pro hráče, trenéra i trojčlenný šoférský doprovod.

V utkání v Mostech následující týden to nebylo výsledkově o mnoho lepší, přestože poločasový výsledek 0:0 vypadal z pohledu hostů hodně optimisticky. Během osmadvaceti minut ve 2. půli ale Nebory inkasovaly 6 ran do klobouku a bylo vymalováno. Je třeba podotknout, že v Mostech se často nevyhrává, kromě Lučiny odsud odjížděla všechna ostatní mužstva s pořádným fotbalovým výpraskem a gólovým přídělem, o čemž svědčí celkové skóre 31:4.

Další tvrdý direkt inkasovali dorostenci v domácím utkání s Vendryní, která si z neborovské poloviny hřiště udělala průchoďák, ve kterém se promenádovali jen hráči soupeře. Na hřišti pak byl k vidění stále stejný scénář. Po zisku míče následoval rychlý průnik do zívající obrany a poté střela nad či mimo branku. Těch bylo v zápase celkem 46, což v řeči čísel znamená, že v průměru každé dvě minuty byl náš gólman ve stavu 1. stupně ohrožení a to tedy byla šichta. Nejspokojenější ze všech aktérů na hřišti byl nejspíš rozhodčí, který utkání odpískal v suchém triku a k rozhodování mu stačilo cca pětadvacet metrů čtverečních. Vendryně, v jejímž kádru je několik hráčů z třinecké fotbalové líhně, totiž vcelku zaslouženě vévodí tabulce a v jejích zápasech byly brankové hody k vidění téměř vždy.

Teprve dvě poslední utkání, přestože jsme v nich nebodovali, přinesla mírný optimismus do mysli všech, kterým dorostenecký fotbal v Neborech není lhostejný.

Jeden z nejlepších zápasů jsme sehráli v Písku, jehož obránci nezřídka stáli při našich útočných akcích když ne na písečných, tak na hliněných nohách. Bohužel dobrému fotbalu chybělo z naší strany koření v podobě gólu a po výsledku 0:2 nebylo na zpáteční cestě mnoho důvodů k radosti.

V posledním podzimním utkání jsme na domácím hřišti přivítali Smilovice a přestože výsledek 1:4 se zdá zcela jednoznačný, v utkání samotném byli domácí namachrovaným borcům hostů vyrovnaným soupeřem, o čemž svědčí i všechny statistické údaje. Nebory prohrávaly 0:2,ale pár vteřin po změně stran profrčel kolem obránců jako na motorce J.Klus a kontaktní brankou pocuchal nervovou soustavu trenérům i hráčům na place. Ti nejednou zle nedobře vyčinili sudímu, který pak se žlutým kartonkem zmateně pobíhal od hráče ke hráči neznaje, kdo byl oním hříšníkem. Sám sebe dalšího utrpení zbavil tím, že mač raději ukončil s tříminutovým předstihem. Pro mužstvo Smilovic budiž varováním, že pod vedením méně teatrálního arbitra by utkání stěží dohrálo s osmi hráči. A tak paradoxně v době, kdy měly Nebory herně nakročeno k vyrovnání, se hosté víceméně nahodile dostali do třígólového trháku, který s vypětím všech fyzických a hlavně duševních sil udrželi.

Jaký byl tedy podzim z mého pohledu trenéra?  I když jsme získali pouhých pět bodů, přesto nebyl až tak vzdálený dvojnásobný bodový zisk a přezimování v hořejších patrech tabulky. Nezanedbatelným pozitivem je i to, že máme i do následující sezóny dvojici gólmanů se základy z brankářské abecedy. Obránci, kromě utkání s fotbalově vyspělými mužstvy z první pětky, nepropadli v soubojích jeden na jednoho, technice ani tvrdosti. Také  středopolaři mají předpoklady k dalšímu fotbalovému růstu, hráči z útoku se blýskli gólově a další čekatelé na šanci nastoupit v základu jsou předpokladem zdravé konkurence v týmu. Rozdíl mezi Nebory a osmým mužstvem v tabulce Milíkovem je pouze tříbodový, což mne vede do budoucna k mírnému optimismu. Budou-li tedy hráči zdraví, fotbalová i mimosportovní zranění se nám budou obloukem vyhýbat a někteří mládežníci budou mít konečně v kapse certifikát z tanečních, je velmi reálný předpoklad, že samotný suterén okresního přeboru nám může být v červnu dosti vzdálený.

Koneckonců za první vlaštovku v ještě dalekém předjaří můžeme považovat prosincovou účast mladšího i staršího dorostu v základním kole KZL. Zatímco loni jsme prohráli všech 10 utkání s tristním skóre 2:52, v letošních základních kolech jsme získali celkově 7 bodů, vyjma utkání se slovenskými futsalisty jsme na smilovické palubovce za ostatními mužstvy nijak výrazně nezaostávali a nikdo z hráčů herně nepropadl. Ba naopak, v závěrečném utkání staršího dorostu jsme po heroickém výkonu přehráli domácí Smilovice 1:0. Hráči tak sami sebe i „nevěřící Tomáše“ přesvědčili, že jejich herní projev je na vzestupu a v budoucnu se může dorostenecký fotbal radovat z dalších dílčích úspěchů.

Závěrem chci poděkovat zcela osobně a neformálně Vencovi Ruferovi, který je pro fotbalové Nebory absolutně nepostradatelný, L.Stecovi, který se díky svým fotbalovým aktivitám výrazně zviditelnil i mimo domovskou Sojku, J.Osmanczykovi, který nám nezištně pomohl v době, kdy řidiči většiny aut v Neborech nebyli k dispozici, R.Mladému za výpomoc během tréninků a mistrovských utkání, i ostatním z řady skalních neborovských funkcionářů, se kterými jsem vždy spolupracoval na seriózní úrovni. Děkuji také hráčům za to, že se během mistrovských bojů nesnížili k vulgaritě či nevhodnému chování vůči rozhodčímu, soupeři, spoluhráčům i všemu rozumícím nahodile přišedším divákům a já osobně jsem nemusel řešit kázeňský přestupek nejen v utkáních, ale i v průběhu tří desítek tréninkových jednotek.

Před námi jsou nezáživné a pro fotbalisty všech věkových kategorií neoblíbené zimní měsíce. Přesto věřím, že se dorostenci pravidelně a v hojném počtu dostaví nejen do tělocvičny třineckého gymnázia, ale též pod nenáviděný neborovský kopec a okolí a do jarní části okresního přeboru vykročíme pravou nohou.

Těším se na další spolupráci s Vámi se všemi.